Jak jsme začali s agility
O agility jsme slyšeli už v době, kdy jsme jeli Ronnieho teprve okukovat. A tak jak časem rostl a začali jsme navštěvovat cvičák na K-9, tak jsme se dozvěděli, že se tam také trénují agility.
Protože jsme začínali ve štěněčím věku 10 měsíců, tak jsme ze začátku skokové překážky překonávali bez tyček a hlavně se učili, jak psa vést, co jsou různé přeběhy, otočky aj. Překážka typu tunel byla a snad i pořád je pro Ronnieho velká zábava. A to nejen ve formě agility. Ale i v přírodě, kde jsou tunely, tak se musí jít podívat, zda by se nedal proběhnout, ať je tam voda, bláto nebo sucho, tak je to hrozná sranda:).
Postupem času se přidali i jiné překážky kladina, houpačka, dálka, kruh. A protože Ronnie narostl do kohoutové výšky, která jej zařazuje do skupiny L (large), tak teď už skáčeme pořádnou výšku. A když vůdce (to jako já) dostatečně rychle upozorní, co bude následovat, tak se nám občas i podaří laťku neshodit.
Ne nadarmo se říká, že pes je velmi šikovný a vůdce by potřeboval individuální lekce.
Uvědomuji si, že dobrý vůdce se nemotá na parkuru, kam že to vlastně má běžet a jak, že nezakopává o vlastního psa ba dokonce, že neshodí překážku aj. matoucí pohyby:).
Ale začátky jsou pro všechny těžké a postupem času to bude určitě lepší. Musíme pořádně trénovat. A protože nás to baví, tak budeme.
Agility je opravdu o souhře psa a psovoda.